5th part
„Ahoj, čuníku.“vybafl na mě mezi dveřma. Vypadal fantasticky, tak co to plácal? Vlasy mu trčely do všech stran a v obličeji byl takovej.. zmuchlanej. Byl kouzelnej.
„Cože?“Uvědomil jsem si najednou. „Jakej čuník?“ Tohle mě docela urazilo.
„No, čuník. Nebo ty nemáš v plánu dneska dělat prasárničky?“objasnil a jeho úsměv pohlasl, když viděl můj výraz. A já se jen tak nehodlal usmívat.
„Ne, nemám. Přišel jsem ti jen zopakovat, co jsem ti řekl do telefonu, pomazlit se s tebou a jít domů. Ale ty první dvě věci klidně vypustim.“
„Co tě zas kouslo, Scotty?“ Riley vypadal smutně.
„Nic. Hele, nějak mi klesla nálada, nechci bejt na tebe hnusnej, asi půjdu domů.“
„Brouku, stůj. V dobrym i ve zlym, ne? Pověz mi, co tě trápí? Musíš mi to říct, hrozně moc ti toužím pomoct, ale nemůžu, dokud nebudu vědět, o co jde.“
Riley, copak nechhápeš, že s tímhle mi TY ROZHODNĚ POMOCT NEMŮŽEŠ?
„To je jedno. Jsem jen děsně podrážděnej, znáš to, kreténi v práci.“
„Neznám, chodim ještě do školy a navíc, teď momentálně mám prázdniny.“připomněl mi. Svalil jsem se do křesla. „nemáš něco k pití?“
„A co bys chtěl?“
„tebe.“zazubil jsem se na něj. Riley zrudnul. „Mě přece pít nemůžeš.“
„To se teda pleteš.“pokrčil jsem rameny. „Ale postačí mi voda, díky.“
Riley zmiznul do kuchyně a za chvíli mi přinesl velkou sklenici s minerálkou.
„Ještě nikdy jsi mě nevzal do svého pokoje, proč?“zeptal jsem se.
„Moc osobní.“sedl si na pohovku a složil si ruce do klína.
„Ty jsi v mojí ložnici každou chvilku. Měl bych tvůj pokoj vidět.“pozorně jsem ho pozoroval.
„Jenže v tvojí ložnici buď jen pícháme nebo spíme, ostatní se děje v jiných místnostech. Jenže u mě je můj pokoj místo, kde se děje všechno. Tam pracuju, tam spím, tam dělám i…jiný věci.“
„No, takže mi ho koukej ukázat. Pokud je tvůj pokoj něco jako celej můj byt, tak i tak bych ho měl vidět. Ty jsi byl taky všude u mě doma.“trval jsem na svém.
„Je tam bordel.“prohlásil nakonec, jakoby mě to mělo nějak odradit.
„Riley?“ Tohle už mě začalo unavovat. A štvát. „Fajn, tak si to nech pro sebe, ať už tam je cokoliv.“zavrčel jsem.
„Mám tam svatyni.“vykvíknul nakonec.
„Cože tam máš?“podíval jsem se na něj jako na idiota.
„Svatyni. Eh…místo, který je tak trochu věnovaný tobě… nám dvěma….“ Celej zrudnul. Tak proto nechtěl, abych byl někdy u něj v pokoji? Bál se ukázat, že je… Co vlastně je? Mnou posedlý?
„Ukaž mi to nadělení, prosim tebe.“zvednul jsem se, zvednul i jeho a on mě vedl k sobě do pokoje.
„Jak říkám, je tam nepořádek. Tak se nelekni. Zatím jsem neměl čas to tady ukllidit.“
Ostýchavě otevřel dveře. Nevím, co jsem od toho čekal. Nějakou skrýš? Zatažená okna, světlo pouze z malinkatých stolních lampiček? Ten pokoj byl prostě..pokoj. I já měl podobný, když jsem bydlel u rodičů. Modré stěny, jedna velká postel s rozházeným přehozem. Na zemi se válely věci jako : časopisy, skateboard, tenisky, pár triček. Kousek od postele byl psací stůl a na tom si trůnil obrovský stolní počítač, vedle něj mini-notebook, iPad a pár dalších vymožeností. Velká šatní skřín a pár dalších komod. A pak, v rohu místnosti byla zeď kompletně čímsi polepená. Fotky? Plakáty? Nástěnka s čímsi dalším. Na zemi se u tohodle rohu válelo asi pět kulatých barevných polštářů. A ještě něco, co mě totálně rozesmálo. Nevěděl jsem, jestli to patřilo k té „svatyni“, ale nebezpečně blízko byl taky malý odpadkový koš, několik krabic s papírovými kapesníky a jakýsi krém. Pravděpodobně velmi mastící.
„Čemu se směješ, Scotty?“zeptal se Riley poněkud vydešeně.
beze slova jsem se šel na tu svatyni podívat zblízka. Fotky, naše. Měl jich tu plno. Není divu, fotíme se skoro furt. Myslel jsem, že se Riley jen rád fotí, ale teď vím, na co ty fotky měl. U každé fotky měl malý popisek, psaný ručně, tím jeho krásně čitelným písmem. A na té korkové tabuli byly jen čtyři fotky, za to formátu A4. Všecko jen já. První fotka… fotil mě, když jsem spal? Druhá… pro tu fotografii jsem asi neplýtval oblečením. Ostatní dvě…. Na jedné jsem vypadal tak nějak zmučeně a smutně, na druhé naopak jsem se zubil jako debil. Byl takovýten úsměv, který skoro překrývá oči.
Takže ty ubrousky a krém patřej k tomuhle?
Na to jsem se zeptal pak i Rileyho. Zrudnul.
„Né! Víš, Scotty, já mám děsnej problém se suchou kůží, tak se musim furt mazat.“objasňoval.
„A ty kapesníky?“
„Rýma.“ Nevěřil jsem mu to. Ten kluk byl prostě až moc slušnej, než aby přiznal, že si prostě čas od času honí.
„Riley? Změnil jsem názor, mám chuť dělat čuňárny. Ale mnohem víc chci vidět, jak si to děláš.“
Riley na mě zostra pohlédl. „COŽE?!“
„No honem, nencháš mě přece prosit!“
„Scotty, tohle ne. Tohleto je jen moje věc. Tohle vidět nesmíš.“
„Můžu. Musím.“řekl jsem rozhodně, chytil jsem ho kolem pasu a začal ho líbat. Tál mi v rukou. Věděl jsem, že pokud ho budu chvíli takhle přelíbávat, podvolí se mi. Já vím, jsem zvrhlý prase, ale co s tim kdo nadělá…
„Scotty…. Tohle po mně nechtěj. Totálně bych se ti zhnusil.“zavzdychal Riley.
„Ale miláčku..“zamrmlal jsem nesouhlasně. „Ty nikdy. Chci vidět tvůj výraz. Chci abys myslel na to, na co obvykle myslíš. Aby ses choval, jako bych tam ani nebyl. Bude to jen mezi náma, jsi pro?“
„Dobře, dobře. Ale udělám to jen pro to, že tě miluju…“
Položil jsem se na postel a on si sedl tam, do tý svý svatyně, opřel se o zeď, zavřel oči a stáhnul si kalhoty. Neměl boxerky! Stáhnul si je ke kotníkům, pak nahmatal ten krém, popatlal si tím dlaň a tou si pak stiskl svoji chloubu. Začal rukou jezdit nahoru a dolů, kousal si u toho ret a tichounce sténal. U špičky vždycky stiskl o něco silněji. Pak se víc rozvalil a víc roztáhl nohy. Pohyby jeho ruky byly mnohem rychlejší. Pootevřel ústa a vzdychal hlasitěji. Něco zadrmolil. Přehrával jsem si ten zvuk znova v hlavě, abych zjistil, co to bylo, ale nakonec jsem se snažit nemusel; Riley to zopakoval. Sice to bylo potichu, ale umím odezírat ze rtů. Bylo to : Scotty.
Skoro jsem se udělal, jak jsem tak na něj koukal. Jen tak, bez jakýkoli pomoci, prostě samovolnej orgasmus.
Riley doširoka otevřel oči a velmi hlasitě vykřikl. Jeho ruku zkropila sprška tekutých dítek. Bohužel se dostala i na podlahu. Okamžitě popadl několik kapesníků a všechno to hezky uklidil. I ze sebe.
Pak sivytáhl a zapnul ty rifle a rudý jak rajče se na mě podíval.
„Byl jsi úžasnej. Miluju tvoje grimasy, Riley.“ Seskočil jsem k němu z postele, objal ho a líbal ho.
„A co ty? Taky jsem tě neviděl si to dělat.“prohlásil po chvíli Riley. Zazubil jsem se. „To nechceš, brouku.“
„Proč? V podstatě jsem tě nikdy pořádně neviděl. Ani nahýho a to jsme spolu tak dlouho. Jenže já se nikdy na tvoji postavu nesoustředim, páč miluju tvůj obličej. Teď bych si tě konečně mohl hezky prohlídnout, co ty na to?“
Byl jsem na vážkách. Autoerotiku rád pozoruju, to jo, ale moje masturbace je tak trochu jinej kalibr. Nepoužívám sice žádný hračky, ale i tak… tohle by vidět neměl. Pak je tady totiž šance, že už se na mě nikdy ani nepodívá. Když jsem tak viděl jeho v akci, bylo to jako u každýho normálního člověka, co masturbuje. To moje se sice v zásadě nijak neliší, ale stejně mám pocit, že by se mu to nelíbilo. Natož aby ho to vzrušilo.
„No tak! Nenech se přemlouvat, Scotty. Já to taky udělal. A klidně zůstaň na posteli, je to tam pohodlnější.“ Když jsem viděl, jak se na mě ten malej zvrhlík prosebně koukal, nemohl jsem odolat. Navíc- on nikdy nic takovýho nechtěl. Jenou jsem navrhoval, abychom se natočili a pak se na to koukli. Vždycky mě zajímalo, jak u toho vypadám. Ale on nechtěl. Skoro vyletěl z kůže, když jsem mu to navrhl. Takže tohle je velmi zajímavá, jedinečná a neopakovatelná událost.
„No tak jo.“hlesl jsem rezignovaně. Jestli mě takhle dokáže přemluvit jenom jeho pohled, tak co pak kurva dělám u policie?
Lehnul jsem si na postel, vzepřel se na rukách, zvedl pánev a sundal si rifle. Ne jako Riley jen ke kotníkům, ale úplně. To samý jsem udělal i s boxerkama. Riley zalapal po dechu. Starostlivě jsem se na něj podíval. „Co se děje?“
„Já..jen jsem si nikdy nevšiml, že je tak….velký. Jak se do mě tohle proboha může vejít?!“
Usmál jsem se. Riley mi podal krém. Vděčně jsem si ho od něj vzal a popatlal jsem si ruku pořádnou vrstvou. Pak jsem s ní začal zlehka jezdit po penisu, chvíli co chvíli jsem jemně stiskl, zvlášť u špičky a kořene. Položil jsem se na Rileyho polštář a zavřel oči. Dal jsem si ho třel a představoval si to, co poseldní rok pořád : Riley. S roubíkem v ústech, přivázaný k posteli, šátek na očích. Já u něj, s bičíkem v ruce, Lehounce ho švihám po břiše, kde bičík zanechá rudé flíčky, ale nerozdrásá kůži do krve. Z břicha se přesouvám níž, k vnitřní straně stehen, ‚omylem‘ zavadím o jeho „zásobníky s dětičkama“ a on skrz roubík zasténa. Dál ho lehce švihám, pak zahodím bičík, vezmu vibrátor a narvu ho do Rileyho. Počkám, dokud se v něm nepohybuje bez problémů a pak vyndám vibrátor a strčím do Rileyho svůj úd.
Během těchhle představ začínám pohyb ruky zrychlovat a zrychlovat. Druhou ruku si položím na „Zásobníky s děckama“ a začnu si je mnout. Zaklonil jsem hlavu a soustředil se na pohyby svojí ruky po své chloubě. Cítil jsem, že to na mě za chvíli přijde,ale snažil jsem se to nějak zarazit, protože jsem neměl v plánu Rileymu zamazat postel. On to nakonec vyřešilsám-sednul si na mě a vysedával.
„Bože můj, Riley!“vydechl jsem.
„Vím, že už budeš, tak pojď.“kmital rychleji a rychleji. Popadl jsem ho za ramena a prudce ho na sebe narazil a v ten okamžik jeho útroby naplnila moje „malířská barva“.
„Propána, tohle bysme měli dělat častěji,“vydechl Riley.
„Fakt? Tobě se to líbilo?“
„Hmm…jo, moc.“zavrněl a přitiskl se ke mně. „Bylo to zajímavý, vědět, že se na mě přitom díváš.“
„Já si to ani neuvědomoval do chvíle, kdy sis na mě naskočil.“pohladil jsem ho po vlasech. „Bylo to nečekaný a já ty tvoje překvapení miluju.“
„Nemohl jsem to dál vydržet, byl jsem vzrušenej jako snad ještě nikdy.“odpověděl a chvíli se převaloval a uveleboval. „Jsem ospalý, zdřímneme si?“
„neoblečeš se? Bude ti zima.“ Nechtěl jsem, aby mi onemocněl.
„Nebude mi zima, když jsem u tebe; celej jenom hoříš,“zlehounka se dotýkal nejrůznějších míst na mém těle. „Jsi moje malý soukromý topení.“ Pak zavřel oči a za pár minut už spal.
Probudil mě tichý šepot. Riley pořád spal. Já měl jen otevřené oči a pozorně jsem naslouchal.
„Měli bychom je aspoň přikrýt. Vždyť nastydnou.“
„Ten druhej přikrytej je, o toho se Grace nestarej. Zakrej Rileyho.“
„Thomasi! Ty dokážeš být ale nepříjemný! Vždyť i jemu může být zima.“namítla Grace.
„Tak si dělej, co chceš, já u toho bejt nechci.“ Kroky, tiché klapnutí dveří.
„Riley, nikdy si nezvykne, že miluješ muže… Stále doufá, že tenhle je tvůj první a poslední. Vím, že je tvůj první ale poslední? To si nemyslím. Nic o něm nevím, ale myslím, že s ním už dlouho nebudeš.“ Šeptala tiše Grace.
První? Já byl Rileyho první? Ježíšíkriste, vůbec jsem si to neuvědomil….
Posadil jsem se a Grace vykvikla. „Dobrý večer, Scotte.“hlesla nakonec.
„Nápodobně, paní Stylesová.“
„Mami?“probral se najednou Riley. „Proboha mami! Mazej odsud!“házel na nás všechno, co mu padlo pod ruku. Peřinu, polštáře, moje rifle…
„Ale no tak Riley…“pousmála se Grace a odešla. Nebylo mi trapně, jak by někdo mohl předpokládat. Stud, to už skoro ani neznám.
„Miláčku promiň, vůbec jsem si neuvědomil, že se dneska mají vártit dřív…“huhlal a vypadal, že se brzo asi propadne.
„Riley.“ Jemně jsem ho uchopil za bradu a nasměroval si jeho obličej ke svému. Úplně ztuhl. Koukal jsem se mu do očí a vnímal, jak mu z toho pohledu naskočila husina.
„Miluju tě,“vydechl jsem nakonec a přitiskl ho pevně k sobě. Líbal jsem ho, tak nějak majetnicky. Hladově. Jeho jazyk se proplétal s tím mým a Riley mi putoval rukama po těle. „Jsem úplně naměkko z toho, žes to řekl.“usmál se na mě a prohrábl si vlasy. Jeho pohled mě nabádal k tomu, abych si ho ohnul přes postel a vášnivě si ho vzal, ale já už neměl sílu. Moje ruka vklouzla pod přikrývku. „Neřekl bych, že jsi z toho měkký,“zakřenil jsem se. Riley se rozesmál, vstal z postele a ve své úctyhodné, nádherné nahotě přešel celý pokoj k šatní skříni a začal se oblékat.
„Zůstaneš na večeři?“ Pokrčil jsem rameny a taky se začal soukat do svého oblečení.
„Nechci obtěžovat.“ Riley mě čapnul za ruku a strhnul mě k sobě. „Ty nikdy neobtěžuješ.“ Chytl jsem ho kolem pasu a pomalu se z ním začal točit po místnosti.
„Co to děláš?“
„Tancuju s tebou.“
„Bez hudby?“
„Hraje v mé hlavě.“sklonil jsem se k němu a nosem se mu otíral o krk.
„A jaká hudba tam hraje?“zeptal se. Usmál jsem se. „Něco, o čem jsi asi v životě neslyšel.“
„Povídej, v hudbě se vyznám.“
„Ritchie Valens.“zašeptal jsem mu do ucha.
„Kdo?“odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. „V životě jsem o něm neslyšel.“
„Někdy ti o něm budu vyprávět.“ujistil jsem ho.
„Máš toho zpěváka rád? Asi není moc známý.“
„Už je po smrti.“hlesl jsem. „A ano, mám ho hodně rád. Všechny jeho písně umím zahrát na kytaru.“
„ty hraješ?“vykulil Riley oči.
„Ano. Klavír, kytara…. Miluju hudbu.“
„Tolik se toho o tobě dovídám až teď…“řekl Riley a zněl smutně. Začal jsem uvažovat o tom, co řekla jeho matka. Měla pravdu? Slyšel to Riley?
Nechá mě? Teď?
„Proč jsi mi o sobě nikdy nic neřekl?“zeptal se a podíval se mi zpříma do očí. Nevěděl jsem, co odpovědět. Nikdo se o mě nikdy moc nezajímal a tak jsem veškeré info o sobě zamkl a neotvíral.
„Nikdy ses na nic neptal.“řekl jsem nakonec.
„A nemyslíš, že je trochu nefér? Ty o mně víš první poslední,, včetně nedostatků. Já jen vím jak se jmenuješ, kde pracuješ a kde bydlíš. Ale to jen to základní, Scotty.“
„Tak se ptej. Přísahám, že se na každou otázku pokusím odpovědět,“kývl jsem hlavou. Na chvíli jsme se přestali točit a sedli si na postel. Riley se zamyslel.
„Proč se s tátou tolik hádáte?“zeptal se po chvíli.
„No..eh..“trochu jsem se zarazil. „Víš, jemu hrozně vadí, že jsem gay. A tak si myslí, že nemám na policii co dělat.“
„Nebyl to on, kdo chtěl, abys tam šel?“
„Jistě. Chtěl, abych šel v jeho stopách a můj syn pak v mých.“ Riley se na mě zmučeně podíval. „Já..je to..?“
„Ne, ty jsi nebyl můj první. Ale jsi poslední, to ti můžu zaručit.“ Riley se zasmál, ale mě to vtipné nepřišlo. Myslel jsem to vážně, naprosto.
„Další otázka?“
„Jakou máš rád hudbu? Jaký filmy? Sport?“
„Jak už jsem řekl, z hudby mám nejradši Ritchieho Valense.“
„Nikoho jiného?“přimhouřil Riley oči.
„No..možná i Vega4,“pousmál jsem se. „Z filmů…. Na slaďáky mě neužije, u hororů se bojím a komedie mi přijdou trapný, devadesát procent. Fantasy je pakárna a sci-fi ještě větší.“
„Takže filmy nerad?“
„Jen jeden.“přiznal jsem.
„Jakej?“
„A beautiful thing.“pokrčil jsem rameny. Riley se zarazil. „to je..?“
„Jo, je.“přikývl jsem. Usmál se.
„a sport jen rád pozoruju, jsem hrozně línej.“
„A jak si teda udržuješ svoji úžasnou postavu?“zeptal se Riley.
„Běhám. Dvakrát do týdne, ráno. A ono to nějak stačí.“zakřenil jsem se.
„Kluci! Večeře!“zavolala paní Stylesová. Riley mě vytáhl na nohy. „Zbytek později. Přespíš tady, ne?“
„Byl bych radši, kdybys spal ty u mě.“ Zamračil se a pak nasadil výraz ublíženého dítěte. „Fájn! Pokud to nebude vadit tvým rodičům, přespím tady.“ Jeho obličej se hned celý rozzářil.
Sešli jsme do jídelny na večeři. Byla skutečně výborná. Riley během toho diskutoval s rodiči, zatímco já jen koukal do talíře a cpal se jak prorvanej.
„A co vy, Scotte?“ozval se najednou pan Styles.
„Prosím? Co já?“zvedl jsem polekaně hlavu.
„Vaše práce. Co vůbec děláte? Riley s námi o vás moc nemluví. Říká, že jste jeho sladký tajemství, takže nevíme nic.“
„Jsem policista. Pracuji na oddělení vražd.“
„To jste stále vystaven nebezpečí, že?“ozvala se paní Stylesová.
„Ani ne, můj otec se stále snaží, abych dělal všechno možné, jen ne vraždy. Naposledy mi dal daňové úniky.“vysypal jsem ze sebe. „Abyste rozuměli : můj otec je také policista a až moc se o mě bojí, než aby mě nechal dělat mou skutečnou práci.“
„Máte s otcem asi krásný vztah, že?“poznamenala. Riley do ní pod stolem kopl. Cítil jsem to, nejprve totiž kopl do mě. Paní Stylesova se na Rileyho polekaně podívala a pak pochopila. „Omlouvám se, nevěděla jsem,“špitla nakonec.
„To nevadí, to jste ani nemohla vědět.“sklopil jsem hlavu. „Děkuji za večeři, paní Stylesová, byla lahodná, ale už musím jít.“ Postavil jsem se.
„Scotty! Počkej! Myslel jsem, že tu přespíš.“podíval se na mě Riley zoufale.
„Někdy jindy, lásko.“ Políbil jsem ho před jeho rodičema. A nebyla to taková ta pusa na rozloučenou, skoro jsem mu vylíbal duši.
Když jsem se od něj odtrhl, Riley byl rudý až za ušima, ale usmíval se jako slouníčko. Jeho táta se jen sklesle šťoural v jídle, jeho mamka se zase na nás vyjeveně koukala.
„Nashle,“zvolal jsem ještě a pak zmizel.
hej
(Lilith, 9. 2. 2013 21:48)