7th part
„Nudný.“pokrčil jsem rameny. „Táta byl furt v práci a mamka bez něj nikam nechtěla…“
„Aha. Já byl na Hawaii.“
„Se máš no.“řekl jsem jen. Jared sice byl můj nejlepší kamarád, ale najednou jsem nevěděl, o čem si s ním mám povídat. Ozval se zvonek. Profesor by tu měl být každou chvíli.
„A co nějaká letní láska? Kterou super kočku si píchnul tentokrát.“
„Žádnou.“zamručel jsem. Tyhle prázdniny mi přišlo, že už holky nejsou natolik hezké, abych do nich strkal svoje nádobíčko.
„Neříkej mi, že jsi to vydržel s Lorelaine,“zakřenil se Jared.
„Ne. Byl jsem sám.“ No jo, velkej showman Scott byl v létě sám, bez jediný postelový příhody.
Zavrzaly dveře. Pak se ozvalo sborové „Ahhhh.“ To byly holky. Podíval jsem po kom tak vzdychají a skoro se mi zastavilo srdce.
„Dobrý den, třído.“pozdravil vysoký blonďák s výraznýma šedýma oči. „Jsem Christian Larrin, váš nový třídní. Taky mě budete mít na matiku, a taky na goverment, pokud jste si ho vybrali.“usmál se. Jen jsem na něj tupě zíral. Byl… krásný. Už mi pomalu začalo docházet, proč jsem žádnou holku nechtěl.
Dál o něčem žvanil, ale jeho řeči jsem vůbec nevnímal. Prohlížel jsem si ho od hlavy až k patě a chvilku si pohrával s myšlenkou, že bych se mu třeba moh juknout do rozkroku. Jen na okamžik. Rychle jsem to udělal.
Ty vole blesklo mi hlavou a znova jsem zapíchl svůj pohled tam. Ani jsem si neuvědomil, že si u toho koušu ret a podivně se usmívám.
„Scotte? Jsi Scott, že? Povíš nám, co tě zaujalo natolik, že mi neodpovídáš na otázku?“ tohle mě dokonale probralo. Polila mě ta nejčervenější červeň.
„Já..promňte, mé myšlenky jsou ještě stále na prázdinách. Poslaly mi pohled, že se vrátí brzo, ale kdy, to přesně nevím.“blekotal jsem. Zazubil se. „Až se vrátí, vyřiďte jim mé srdečné pozdravy.“
„nemějte strach.“odvětil jsem už také s úsměvem.
Vida. Ani se mi nějak netřese hlas…. Ještě aby jo. Zamračil jsem se. Je to chlap, sakra. Scotte! Ty nejsi na chlapy, jasný?! Potřebuješ sex, už ti z toho hrabe.
Christian dál pokračoval a všechny holky na něj upřeně zíraly. Chápal jsem je….
Kdo by to byl řekl, že stačí jeden jediný večer a já skončím v posteli se svým třídním… no ale to jsem trochu předeběhl…
TEN večer jsem se poprvé pohádal s tátou. Oddusal jsem pryč, měl jsem hlad a vztek, takže jsem nakonec skončil v bistru na konci města.
„Ale ale, kohopak tu tady máme.“ozvalo se za mnou.
„Jé, pane profesore.“usmál jsem se s pusou plnou burgeru.
„Můžu si přisednout?“
Jen jsem kývl hlavou. Pochyboval jsem, že chce být nahozen rozžvýkaným hamburgerem.
„Co ty tady tak pozdě?“zeptal se a koukal se do menu, co mu přinesla servírka.
„Večeřím. Doma nebyla žádná mňamka.“vymýšlel jsem si. „A vy?“
„Já sem chodím skoro pořád. Nemám pro koho vařit a v malém vařit neumím.“usmál se.
„Žijete sám?“
„Jako kůl v plotě.“kývnul hlavou. „Teď, když toho o mě víš mnohem víc, než zbytek tvých spolužáků, možná bys mi mohl tykat. Samozřejmě mimo školu.“
„Tak jo.“zakřenil jsem se.
Povídali jsme si ještě dlouho. Měl jsem fakt hrozný hlad a tak jsem si obědnal ještě jedno jídlo.
„Co je to?“zkoumal to Christian.
„Smažená kuřecí stehýnka obalovaná v kukuřičných lupíncích.“odpověděl jsem a můj hlas zněl jako ten hlas z automatu.
„Vypadá to lákavě.“pousmál se a pak se podíval na svůj talíř. „Nechápu to. Přece >Kuřecí stripsy s pikatním dresinkem a hranolky< by taky měly vypadat dobře, ne?“
Zasmál jsem se a urval kousek masa na svém talíři a narval mu to pod nos.
„Tu máš.“ Otevřel pusu a sežvejknul to. Pak napíchnul kus „svého“ masa a narval to mě. A takhle jsme se nakrmili. Oba hezky půl vlastní a půl jeho porce. Když jsme dojedli, oba jsme zaplatili a pak jsme se společně vydali ven.
„Spěcháš domů?“
„Nikoliv.“pousmál jsem se. Cítil jsem se v jeho přítomnosti hezky.
„A necheš skočit ke mně? Na kafe?“
„Mohl bych.“kývl jsem hlavou. A tak jsme došli k němu. Měl moc hezký byt. „Takže kafe?“zeptal se, když jsem si sedal na pohovku. Jakmile ho donesl, sedli jsme si naproti sobě a koukali jeden na druhého.
„Proboha, tohle nejde!“zaúpěl nakonec a přešel ke mně.
„Lehni si.“poručil mi.
„Cože?“zasmál jsem se.
„Lehni si, dělej.“ A tak jsem to radši udělal. Sednul si na mě a začal mě líbat. Odstrčil jsem ho od sebe. „Hej, upadl jsi?“
„Sklapni!“ Začal mě znova líbat.A já mu nedokázal dlouho odolávat. Přehodil si mě přes rameno a donesl mě do svojí ložnice, kde mě „sklepnul“ na postel a zalehl mě. V nočním stolku něco chvíli hrabal a pak vyndal pouta.
„Né, nech mě! Au, to bolí, co děláš, kurva?!“vztekal jsem se.
„Bude se ti to líbit, fakt, věř mi….“zahuhlal a zacvaknul mi i druhou ruku do pout, druhej konec k čelu postele.
„ale já NECHCI.“zavrtěl jsem hlavu. Odpovědí mi byl francouzák, kterej jsem od něj vyfásnul.
Pak mi sundal kalhoty a po menší ( ano, opravdu jen menší) přípravě do mě vnikl.
„Auuuuu.“zaskuhral jsem se a stáhl se.
„Tohle nedělej, pak to bolí ještě víc, jo?“řekl a pohnul se. A já se povolil. „Hodnej kluk.“ Pochválil mě a pak už přirážel bez řečí a bez přestávek. A mě se to ke konci začalo i líbit. Hodně. Hodně hodně.
„Tak co, jaký to bylo?“
„Bolestivý.“
„Prdelka si zvykne.“políbil mě.
Dva dny na to jsme spolu utvořili smlouvu. On mě chtěl a já měl svoje podmínky. A tak se ze mě stal Dominující a z něj Podřízený.
Smlouva obsahovala odstavec o tom, jak často budeme sex provozovat. Smlouvu dělal on a já jí jak vůl podepsal… denně. Ale díky tomu, že jsem byl Dominant a on Sub, byl jsem nahoře. Takže „prdelka“ si zvykat nemusela. Teda, ne ta moje…
Takhle to trvalo tři roky. Byl jsem do něj tak moc neskutečně zamilovanej a on mi říkal, že mě miluje. U něj doma, resp. V ložnici jsme dělali věci, který by asi normální člověk považoval za zvrhlosti.
Horkej vosk, biče, svorky, pouta a roubíky… Pokaždý, když udělal něco, co se mi nelíbilo, dostal bičem přes zadek. Stalo ze mě odporný hovado libující si v sadistických hrátkách. A Christian byl někdo, kdo byl, jak vidno, rád ovládán.
Vydrželi jsme spolu tři roky. A pak se všecko zvrhlo.
„Scotte, tohle dál nejde. Navíc, dostal jsem nabídku ze zahraničí. Je to moje životní šance. Fakt tě miluju, věř mi.“mumlal do telefonu.
„To ani nemáš na to, abys mi to řekl do obličeje?“opáčil jsem a po tvářích mi tekly krokodýlí slzy.
„Bojim se, že kdybych byl u tebe, nedokázal bych tě opustit.“
„Řeči, jen planý tlachy.“otřel jsem si oči do rukávu.
„Počkáš na mě?“zeptal se a zněl smrtelně vážně.
„Cože? Ne, už tě nechci nikdy vidět, přece jsme skončili, ne?“
„Až se vrátim, budeš zase můj.“
„Víš, na to, že jsi o dvanáct let starší, jsi asi naprosto padlej na hlavu. Já ti řikám, že už o tebe nemám zájem. Najdi si jinýho Dominanta.“
„Nikdy, NIKDY, nenechám někoho jinýho, aby se mnou dělal to, co ty.“
„Sbohem.“ Típnul jsem to. Nemohl jsem poslouchat ten jeho krásnej hlas. Až moc to bolelo. On byl první člověk, kterýho jsem miloval. A kvůli němu jsem další čtyři roky s nikým ani vlastně ‚pořádně‘ nechodil. Dokud se neobjevil jeden malej kluk s hnědýma vlasama a stejně tak zbarvenýma, nádhernýma očima. Dokud se neobjevil Riley.