8th Part
Hlava mě bolela jako střep, ale i tak jsem se donutil otevřít oči.
„Žiješ!“zařval Riley a vylítnul ze židle jako torpédo. Oči měl opuchlé, zarudlé a pod nima měl kruhy o průměru šest mil.
„Copak ty jsi nespal?“chtěl jsem říct, ale nakonec jsem ze sebe vyparavil jen „o…ak..y..e..al?“ Bolelo mě mluvit, dokonce i koukat, ale nejvíc ze všeho – dýchat. Z těla mi vedlo milion hadiček, pár mi jich vedlo dokone i z nosu a vedle pípal přístroj ukazující životní funkce. Vedle Rileyho stál i táta s mámou. Oběma se leskly oči. Pořádně jsem nevěděl, o co jde. Ale nejvíc mě štvalo to, že rodiče už se s Rileym osobně setkali a nebyl jsem to já, kdo jim ho představil.
„O..e..alo?“ Fakt mě nervovalo, jak mi ani nebylo rozumět. Ptal jsem se kurva, co se stalo?!!
„Scotte!“vykřikla máma a vrhla se kě mně. Ve vteřině mi drtila ruku, div že mi jí neurvala.
„Copak ty neumíš řídit? Nebo jsi byl opilý? Proč jsi sakra narazil do tý zdi?“
Jen jsem pokrčil rameny. A to taky bolelo.
Do pokoje vtrhla sestra. „Probral se? Díky bohu.“zafuněla. „A teď, všichni ven, pacient potřebuje klid.“
„Řekne mi někdo konečně, co se stalo?“zasípal jsem. V puse i v krku jsem měl sucho jak na Sahaře. Setřička do mě hned nějak záhadně dostalo trošku vody.
„Nevíme, co přesně se stalo. Přivezl vás sem nějaký muž, že prý vás našel sešrotovaného v autě. Měl jste krvácení do mozku, několik zlomených žeber a na několika místech i prasklou lebku.“vyprávěla monotónně, bez jakékoliv emoce. „Byl jste měsíc v umělém spánku. Popravdě, doktoři už nevěřili, že se proberete.“
„Ale ty žiješ! Ani nevíš, jaký jsem o tebe měl strach,“sypal ze sebe Riley a oči se mu podivně leskly. „Navíc doktor říkal, že vzhledem k poraněním hlavy, ke kterým jsi přišel, je tu velká pravděpodobnost, že ztratíš paměť.“
Koukal jsem na všechny jak vyoraná myš. Už jsem si nemusel nic pamatovat, nebo hůř, nemusel jsem žít vůbec, ale přesto všechno jsem tady. Pořád. Bůh mě musí opravdu hodně rád.
„Sestři, teď mě tak napadlo, ačkoliv už je trochu pozdě, kdo byl ten muž, co v podstatě Scotta zachránil?“zeptal se táta, když se setřička odcházela.
„Pojďte se mnou.“ Podívala se na něj a pak kývla i na mámu. Zůstal jsem tam jen s Rileym. Ten si hned sednul na místo mojí matky, taky mě chytil za ruku a přitiskl si ji k ústům. „Myslel jsem, že se zblázním. Všechno je to její vina. Nesnášim ji, krávu blbou.“řekl mezi vzlyky. „Ten den, co se stalo, jsi mi navrhl, abych se k tobě nastěhoval. Tak jsem toho využil a bydlím u tebe, nevadí? Všechno tam je jako ze škatulky.“
„jsem rád, že tam jsi.“zachrčel jsem. „Miluju tě.“
„A já tebe.“ Sklopil hlavu. Natáhl jsem ruku a setřel mu slzy. „nebul…“zkusil jsem se pousmát. On udělal to samé. „Tak jo. Já..já jen jsem si myslel, že jsem tě nadobro ztratil.“
V ten moment se otevřely dveře a v nich stál Trace. „Ahoj.“pozdravil Rileyho.
„Ahoj Tracei. Koukej, už je vzhůru.“
„Bylo na čase, co?“usmál se a podíval se na mě. „Všem si nám pěkně nahnal strach, brácho.“
To jsem nechápal. Není to tak dlouho, co mi vyhrožoval, že Rileymu řekne o mém selhání a teď se s nim kamarádsky vybavuje a mě oslovuje ‚brácho‘? Svět je totálně postavenej na hlavu.
„Riley, prosimtě, nechal bys nás tady na chvíli o samotě?“
„Hm…“podíval se na mě zoufale. „Tak jo.“ Vstal a odešel.
„Můžeš mi říct, co to je, tohleto divadýlko?“
„Nemusíš se bát, nic jsem neřekl. Ten Riley je moc fajnovej kluk. Dost ti ho závidím.“
„Nesahej na něj.“pokusil jsem se zavrčet, ale místo toho jsem se jen rozkašlal. „Ale no tak, šetři se. Ničeho se neboj. Zatímco ty jsi tady byl na pokraji smrti, já už si našel dokonalou partii. Už o tebe zájem nemám, a prachy jsem dostal, tak co.“ Nějak jsem mu to nevěřil. Trace přece není žádná dobrá duše!
Když po chvíli odešel, zase se ke mně nakufroval Riley. „Pokud bude všechno dobré, do dvou týdnů te propustí.“oznámil mi. „Právě jsem mluvil s doktorem.“dodal, když viděl, jak nechápavě se tvářím.
„Riley, kolikátého vlastně je? A kolik?“
„Jedenáct dopoledne, jedenáctého září.“odpověděl a jako by věděl, jaká bude moje reakce, přikrčil se a zavřel oči.
„Proč nejsi ve škole, ty hlupáčku!“
„Nesnesl bych pomyšlení, že zatímco já byl ve škole, ty jsi tady umřel!“
„A kdybys mě viděl umřít, cítil by ses líp? Bylo by pro tebe lepší, kdybys viděl, jak mě odpojují, protože můj čas už vypršel?“zeptal jsem se s obrovskou hořkostí v hlase. Riley posmutněl. „Promiň, zítra už tam půjdu.A teď už se odeberu domů, jo? Zítra, po škole, za tebou tebou zase přijdu…“
„Riley, promiň.“zasípal jsem.
„Ne, to je dobrý. Ahoj.“políbil mě zlehounka na rty a pak odešel.
Asi po půl hodině jsem se usnul a probral jsem se až ve tři.
„Pane Normane, máte tady další návštěvu, ale dneska to už bude vaše poslední, ano?“objevila se v pokoji ta sestřička.
„Dobře.“
„cítíte se dobře? Pokud ne, tak ho sem nebudu moct pustit.“
„Ale ano, jsem v pohodě.“kývl jsem hlavou. Po tomhle jediném pohybu jsem měl pocit, že mi ta hlava exploduje.
Sestřička odešla a místo ní vešel do pokoje někdo jiný. Srdce se mi zastavilo, krev mi ztuhla v žilách a mozek vypověděl službu.
Christian.
Srazilo mě to na kolena.
Sestřičko, beru to zpátky, asi jsem právě umřel, odvěďte ho odsud.
Obdařil mě úsměvem. I na to, kolik mu bylo (36), vypadal skvěle. Těžce jsem polknul. Ani jeden z nás nepromluvil. Vyschlo mi v krku a každý nádech bolel. Udělal krok vpřed. Chtěl jsem proskočit oknem. Další krok. Všechno uvnitř mě ječelo. Poslední krok. Naklonil se ke mně. Dokázal jsem jen vykulit oči a funět.
Políbil mě. A já byl jako z kamene, nedokázal jsem se bránit, ani ho odstrčit.
„Chyběl jsi mi.“
Stále jsem jen tupě zíral. Byl jako přízrak. Koukal jsem se do těch jeho očí barvy taveného stříbra.
„Co.. co.. tady děláš?“
„Vrátil jsem se, kvůli tobě.“
„Za těch pět let ses ani jednou neozval. A já už prostě ztratil zájem.“zasípal jsem.
„Neztratil. Vidím, co s tebou dělám.“usmál se povýšeně. „Nikdo to s tebou ještě neudělal? Viď?“
Odvrátil jsem hlavu. Srdce mi tlouklo jako splašené. Ale nesměl jsem to dát najevo. „Netuším, o čem to mluvíš.“
„Takhle jsem tě rozhodil jen já, viď? Nebo je ještě někdo, kdo poznal všechny tvoje tváře?“
S odpovědí jsem si dal hezky načas. Opravdu mě takhle rozhodil jen on?
Vzpomeň si na Rileyho, tupče! Jak tě rozechvěje každej jeho dotek.
To sice jo, ale ještě se mi nikdy při pohledu na něj něchtělo ze sebe všechno strhat a naplno se mu oddat.
A máš tu potřebu i teď?
Ani nevíš jak moc….
Trhl jsem hlavou. Nezáleželo na tom, jak dlouho jsem ho neviděl, ani na tom, jak moc jsem miloval na Rileyho, nikdy, NIKDY, na mě nepřestane mít ten vliv.
Otočil jsem se tváří ke zdi.
„Jsem rád, že se ti nic nestalo.“
„Že se mi nic nestalo? To nemyslíš vážně?!“
„Žiješ, to je hlavní.“položil mi ruce na ramena.
radši bych nežil. Ne teď, když vím, že tu jsi. Že mě zase chceš. Co mám sakra dělat? Miluju přece Rileyho! Tak proč?! Proč ty?
Christian mě otočil čelem k sobě. „Už bez tebe neodejdu.“
„Pořád jsi stejně natvrdlý. Já na tebe nečekal, hlupáku. Mám teď jiný, krásný vztah. Ten, co jsem s tebou nikdy neměl.“
Ten, ve kterém chybí to mrazivé chvění a potřeba naprosté oddanosti. Já se odevzdal tobě a ty mě. Takhle to s Rileym není. On se odevzdal mě a já mezi námi stavím tu obrovskou neprůstupnou zeď.
A všechno to je tvá vina, ty hovado!
„S tím zajdou? Co ten ti dává? Je Sub nebo Dominující?“
„Tohle my nevedeme.“zavřel jsem oči.
„Copak? On nechtěl?“
„On o tom neví.“upozornil jsem ho.
„Proč? Bojíš se, že by se mu nelíbila tvá pravá tvář?!“zasmál se.
„To zvrhlý prase, co s tebou tenkrát každej den píchalo jsem nebyl doopravdy JÁ! Je to všechno tvoje vina! Nenávidím tě!“
„Miluješ.“odvětil bez emocí. Nedokázal jsem ze sebe vydat jedinou hlásku. Srdce se mi svíralo při pomyšlení, že ten hajzl má tak trochu pravdu, že k němu pořád něco cítím, i když teď chodím s Rileym, který toho pro mě udělal tolik…
„Mimochodem, to já tě odtamtud zachránil.“oznámil mi a pak odešel. A já se ještě nikdy necítil tak hrozně.
Zbytek mého pobytu v nemocnici byl zvláštní. Riley za mnou chodil a povídal si se mnou. Byl jsem s ním šťastný, ale ačkoliv jsem si nedovedl představit, že bych ho měl opustit, nemohl jsem přestat myslet na Christiana.
Když jsem jel domů, ještě mě doktoři obeznámili s tím, co smím a nesmím, co můžu a nemužu, co musím a nemusím. Napakovali mě hromadou léků a já pak konečně odjel domů.
Tam to vypadalo jinak. Byla tam znát Rileyho přítomnost. Ložnice byla předělaná, aby tam bylo víc místa.
Bylo to tam hezčí…
Uběhl asi týden:
„Riley!“rozrazil jsem dveře. Seděl u stolu a nimral se v jídle. „Co ti je?“
Ani nezvedl hlavu. „vím o něm.“
O kom, proboha?
„O čem to mluvíš?“ Ví o Traceovi??
„Christian…“zachrčel.
„Cože?“otevřel jsem doširoka oči.
„Je na naší škole nový učitel. Po hodině si mě odchytl a všechno mi řekl. Já se nikdy nezajímal o vztahy, co jsi měl před tím naším, takže mě nijak nenaštvalo, že jsi s ním chodil. Víc mi dělá starost fakt, že tě chce zpátky. Věděl jsi o tom, Scotte?“
Zhluboka jsem se nadechl a chtěl jsem odpovědět, ale Riley mě předběhl. „Věděl.“
Jen jsem na něj zíral s otevřenou pusou. „Nemyslíš si snad, že bych tě kvůli němu opustil?!“
Ačkoliv mě nenechává chladným, patřím tobě…
„Já nevím, byli jste spolu mnohem déle. Zná tě mnohem líp. Navíc jsi s ním dělal všechny ty věci….“
„O tomhle víš jak?!“vykulil jsem oči.
„O všem mi referoval. Užíval si, že o ničem nevím…. Proč to neděláš se mnou?“
„S tebou nic takového dělat nebudu Riley. To je věc ,kterou už nikdy nebudu dělat znova.“
„Ale s ním se ti to líbilo!“vykřikl. „Proč to teda se mnou nezkusíš? Myslíš, že na to nemám?!“
„Něco jsem řekl.“odbyl jsem ho. Nechtělo se mi s ním o tom mluvit.
„Ale já to chci taky! Chci ti dokázat, že jsem v tom lepší, než on!“ječel a zněl neskutečně zoufale.
„Já jsem kurva něco řekl, tak sklapni a nemluv o tom!“vybuchnul jsem nakonec. Riley ztichl. Podíval jsem se na něj.
Tohle jsem přehnal….
Koukal se na mě jako spráskaný pes. „Mně to bylo jasný od začátku…“
„Cože?“
„Pohádal jsem se s našima a odešel od nich k tobě. Bylo mi ale jasný, že to nebude fungovat. Teď se s rodiči nebavím, takže nemůžu jít zpátky k nim, musím zůstat tady, u člověka, který mě očividně nemiluje.“
Cože? Co to kurva….!
„Kde jsi na tohle sakra přišel? Já tě miluju, proto to nechci dělat. Nechci tě zranit.“
„Zraňuješ mě tím, že mi nic neříkáš a ze všeho mě vynecháváš!“
Odešel jsem do ložnice. Za chvíli tam byl taky. „Vidíš!? Měl jsem pravdu, ty mě prostě ve svém životě nechceš!!“
„To není pravda! Teď můj život patří jen tobě, copak jsi opravdu tak natvrdlý?“zeptal jsem se se sklopenou hlavou.
„tak proč to se mnou taky nezkusíš? Ty to chceš, já vím, že jo. A já to pro tebe udělám!“
„Riley, ne. Bolelo by tě to.“
„To nemůžeš vědět! Proč ti to u něj nevadilo?!“
„Protože to byl prostě on, protože u něj mi na tom nezáleželo.“
Vidíš, konečně si uvědomuješ, jak to tehdy skutečně bylo…Scotte.
„Ale já…. Udělej to!“vykřikl. Podíval jsem se mu do očí. Vypadal rozhodnutý udělat cokoliv pro to, aby dostal, co chce.
„Ukaž mi, jaký jsi ve skutečnosti. Udělej to, tak jak chceš, udej svoje pravidla. Chci nad ním mít navrch!!“ Než jsem stačil zareagovat, svlékal se.
„Riley, ne…“ Chabý protest.
„Dělej! Ukaž mi, co se ti líbí!“ Svléknul ze sebe poslední kousek oblečení a přešel ke mně. „Dělej!“
Už se to nedalo dál vydržet. Popadl jsem ho do náruče a hodil ho na postel.
„Fajn, řekl sis o to sám.“zavrčel jsem tiše. Pak jsem ze skříně vyndal všechno, co jsem na tyhle aktivity vlastnil. Pouta, biče, šátky jako provizorní roubíky. Kožený pásky.
Překvapeně se na mě podíval.
„Odteď to teda bude po mym.“řekl jsem směrem k němu. „Za všechno, co uděláš a mně se to nebude líbit, dostaneš výprask. Tímhle-“ ukázal jsem mu tlustý kožený pásek, „ nebo tímhle.“zvednul jsem ruku do vzduchu. „Podle toho, jak budu chtít já.“
Přišel jsem k němu, otočil ho na břicho a vytáhnul do kleku. Ruce jsem mu připnul k čelu postele, nohy měl volné. Oči jsem mu zavázal šátkem, ale nechal jsem cípy dost dlouhé na to, abych je případně mohl chytit a Rileyho hlavu si přitáhnout k sobě.
Rileymu naskočila husina. Usmál jsem se.
„Ruce budeš mít povětšinou spoutaný nebo zavázaný, ale když se tak nahoudou nestane, nesmíš se mě dotknout. Je ti to jasný!?“
„Ano, pane.“odvětil. Zarazil jsem se. Vida, chytrej kluk, dokonce mi říká pane, aniž bych o to předem žádal.
Vlezl jsem k němu na postel a začal se svlékat. „Jakmile tě to bude bolet tak, že už to nebudeš schopen vydržet, musíš mi to říct. Pak toho necháme a nic takovýho s tebou už nikdy dělat nebudu, ano?“
„Ano, pane.“zavzdychal Riley. Usmál jsem se.
„Protože jsi sám chtěl být submisivní, řeknu to ještě jednu věc. Dominant dělá jen to, co se líbí Podřízenému. Pokud je něco, co tě vyloženě vzrušuje jako nic jiného, budu ti to dělat tak často, jak budeš chtít.“
Na to nijak neodpověděl. Kleknul jsem si za něj a začal se o něj otírat. Líbal jsem ho na zádech, pak jsem se na něj položil a olízl mu ucho. „Poslední věc.. Když ti to přikážu, tak se prostě neuděláš, jo?“
„Ano, pane!“zasténal, protože jsem mu stiskl jeho chloubu. Začal jsem po ní přejíždět dlaní. „Tentokrát můžeš.“zašeptal jsem ještě. Riley křečovitě svíral čelo postele a sténal. Jakmile jsem ucítil, jak sebou jemně škube, zrychlil jsem pohyby ruky a Riley mi zkropil ruku svým zmařeným potomstvem.
Trhaně dýchal a vypadal vyčerpaně. Ale my teprve začali…
Vnikl jsem do něj prstem, pak dvěma a nakonec i třema. Připravoval jsem si ho pro to, že už jsme to dlouho nedělali, a já nechtěl, aby ho něco bolelo zbytečně.
„Prosím…“ozval se najednou.
„Co?“nechápal jsem.
„Prosím, pane, netrapte mě už.“vzdychnul. Byl jsem až překvapený, jak rychle Riley roli submisiva přijal. Dokonce to vypadá, že si to dost užívá.
Vnikl jsem do něj na jeden příraz. Prohnul se v zádech. Chytil jsem ho za cíp šátku a trhl mu hlavou víc dozadu. Vykřikl, ale ne bolestí.
Udělal jsem plynulý a pomalý pohyb zpět a pak zase prudce dopředu. A znova : pomalu zpět, prudce dopředu.
Jednou rukou jsem držel konce šátku, který měl přes oči, druhou jsem ho držel na za bok. S každým přírazem jsem ho držel pěvněji a pevněji, dokud mi nezbělely klouby. Hádám, že tam bude mít pěknou modřinu…zase něco, co jsem vlastně nechtěl… Přesunul jsem ruku z jeho boku na záda. Když jsem zvětšil rychlost svého přirážení, zatlačil jsem na tu ruku tak, že se narovnal v zádech. Tak nějak nemotorně jsem nás přesunul blíže k čelu, aby nemusel mít tak natážené ruce. Pořád jsem ho držel za cíp toho šátku. Zvrátil jsem mu hlavu ještě víc dozadu, až se mi s ní opíral o rameno. Jemně jsem ho kousl do ucha a znova se začal pohybovat pomaleji.
„Scotty!“vykřikl. Nesouhlasně jsem zamručel. „Pane.“opravil se. Pousmál jsem se a naposledy přirazil. Zmoženě jsem z Rileyho vystoupil a svalil se na postel. Trhnul s rukama, aby mi připomněl, že je pořád spoutaný. Polomrtvě jsem se nátáhl k nočnímu stolku, vzal klíčky a osvobodil ho z těch pout. Chvíli třepal rukama pak si strhnul šátek a podíval se na mě. Čekal jsem, kdy mi řekne, že jsem hrozný prase, který jen rád ovládá lidi.
A měl by sakra pravdu, tak proč nic neříká a dokonce na jeho tváři vidím náznak úsměvu?!
„To je ono?“zeptal se po chvíli.
„Ne tak docela. Dneska jsem neměl chuť na pásky a bič.“zahuhlal jsem s hlavou zabořenou do polštáře. Položil si svůj trup na ten můj a objal mě.
„Chci to takhle. I s tou smlouvou. Utvoříme ji.“
„Teď ale ne. Jsem hrozně vyčerpaný. Teď budeme spát, jo?“
„Ano, pane.“zavrněl a oba jsme do minuty usnuli.
Komentáře
Přehled komentářů
Женская Водолазка с Длинным рукавом (Черная) Артикул 988969675454345733
https://www.wildberries.ru/catalog/176001489/detail.aspx
Lhanehup
(Dichaeltob, 16. 11. 2023 13:34)
Great depth -)
https://crazysale.marketing/flagman.html
Georgeviade
(Georgeviade, 5. 11. 2023 15:45)Заходите на портал по информационной безопасности:https://ru-sfera.pw/
Alonzopulty
(StevesnPen, 17. 8. 2023 20:54)
RpvenPen
philshouseofhorrors.com
aboutfoursquare.ru
oupro.su
OLanehup
(Gregorywer, 10. 12. 2023 0:05)