Last part
29. 3. 2013
Probral jsem se o dvě hodiny později, totálně zničený. Bolela mě hlava. Sednul jsem si a viděl, že všechny Rileyho skříňky jsou otevřené – a prázdné. Vyskočil jsem na nohy.
Samozřejmě, nebyl tam. Ale na lednici aspoň upevnil vzkaz:
Samozřejmě, nebyl tam. Ale na lednici aspoň upevnil vzkaz:
Už je mi zle z toho, jak ze mě pořád děláš debila. To, žes mi nic neříkal, bych ještě překousnul, ale že s NIM zase chrápeš, už je na mě moc. Vrátil jsem se domů.
Riley
Riley
Kdo jiný by to taky mohl psát.. Kycnul jsem si na zadek před tu lednici. Proč si doprdele nic nepamatuju? A kvůli jednomu okamžiku jsem ho ztratil.
Zvedl jsem se, upravil se a vyrazil ven. Potřeboval jsem na vzduch. V ten moment se mi rozdrnčel mobil.
„Norman, prosím?“
„Máme otisky, máme podezřelého a máme i jeho adresu. Chval mě a opěvuj, Scotte.“zatrylkoval mi do mobilu kolega.
„A asi se chystáte za ním na návštěvu.“
„Omyl. Za NÍ.“vyhrkl. „Zřejmě to udělala ženská.“
Zvedl jsem se, upravil se a vyrazil ven. Potřeboval jsem na vzduch. V ten moment se mi rozdrnčel mobil.
„Norman, prosím?“
„Máme otisky, máme podezřelého a máme i jeho adresu. Chval mě a opěvuj, Scotte.“zatrylkoval mi do mobilu kolega.
„A asi se chystáte za ním na návštěvu.“
„Omyl. Za NÍ.“vyhrkl. „Zřejmě to udělala ženská.“
Během chvilky jsem byl na stanici a plánovalo se to všecko. Do hodiny už jsme stepovali před barákem slečny Robinsonové.
zaťukal jsem…. Nic…. Znova…..zase nic…..
Opatrně jsem stiskl kliku a dveře se rozletěly dokořán.
„Slečno Robinsonová?“ozval jsem se a pistoli si držel u hlavy. Našlapoval jsem pomalu a šel bokem, jako v těch televizních kriminálkách.
„Slečno Roobinsooonooovááááá?“protáhl jsem. Pak jsem uslyšel šramot z jedné místnosti. Rychle, ale co nejtišeji jsem tam naběhl, zrovna ve chvíli, kdy z pod sebe skopla stoličku. Právě se věšela.
„Odřízni ji!“zařval jsem na kolegu a ten to fakt hned udělal.
Žila, dýchala. Nařídil jsem kolegovi, aby Robinsonovou odvezl do nemocnice a já se zatím jal prohlížet její dům. Jak to tak vypadalo, ona a ten nebožtík spolu žili. Pokud ji opustil, její motiv by byl jasný…
Ale nic zavádějícího jsem nenašel. No, bude se sem muset ještě někdo jet podívat….
zaťukal jsem…. Nic…. Znova…..zase nic…..
Opatrně jsem stiskl kliku a dveře se rozletěly dokořán.
„Slečno Robinsonová?“ozval jsem se a pistoli si držel u hlavy. Našlapoval jsem pomalu a šel bokem, jako v těch televizních kriminálkách.
„Slečno Roobinsooonooovááááá?“protáhl jsem. Pak jsem uslyšel šramot z jedné místnosti. Rychle, ale co nejtišeji jsem tam naběhl, zrovna ve chvíli, kdy z pod sebe skopla stoličku. Právě se věšela.
„Odřízni ji!“zařval jsem na kolegu a ten to fakt hned udělal.
Žila, dýchala. Nařídil jsem kolegovi, aby Robinsonovou odvezl do nemocnice a já se zatím jal prohlížet její dům. Jak to tak vypadalo, ona a ten nebožtík spolu žili. Pokud ji opustil, její motiv by byl jasný…
Ale nic zavádějícího jsem nenašel. No, bude se sem muset ještě někdo jet podívat….
Vrátil jsem se domů, švihnul sebou do postele a vzal do ruky mobil..
„Larrin, prosím?“
„tady Scott.“zahučel jsem zahanbeně.
„Ahoj.“řekl udiveně. „Kdes vzal moje číslo?“
„Jedenáct osmdesát osm.“objasnil jsem.
„Aha, jasně. A copak jsi chtěl?“
„Promluvit si s tebou. Víš, jak jsi mi kdysi dávno tvrdil, že mě miluješ a proto neuděláš nic, co by mi ublížilo?“
„Jistě..“
„Už jsi mi ublížil dost, ale jestli to chceš odčinit, zapomeň na mě. Mám Rileyho, miluju ho a musim si to s ním dát dohromady. Všechno si zkazil! Co sem ti udělal, že se mi pořád sereš do života?!“
„Scotte..“povzdychl si. „No tak teda jo.“
„Víš ty co? Ty s Tracem byste byli skvělej pár. Zkus to s nim a MĚ NECH LASKAVĚ NA POKOJI!“ a s tímhle jsem mrsknul telefonem o zeď, až se roztříštil na tři kusy.
No, stejně jsem si chtěl koupit novej, teď mám alespoň pořádnej důvod.
Vyndal jsem z těch trosek SIMku a vyrazil jsem k autu.. Kolikrát ještě dneska půjdu domů a zpátky?
„Larrin, prosím?“
„tady Scott.“zahučel jsem zahanbeně.
„Ahoj.“řekl udiveně. „Kdes vzal moje číslo?“
„Jedenáct osmdesát osm.“objasnil jsem.
„Aha, jasně. A copak jsi chtěl?“
„Promluvit si s tebou. Víš, jak jsi mi kdysi dávno tvrdil, že mě miluješ a proto neuděláš nic, co by mi ublížilo?“
„Jistě..“
„Už jsi mi ublížil dost, ale jestli to chceš odčinit, zapomeň na mě. Mám Rileyho, miluju ho a musim si to s ním dát dohromady. Všechno si zkazil! Co sem ti udělal, že se mi pořád sereš do života?!“
„Scotte..“povzdychl si. „No tak teda jo.“
„Víš ty co? Ty s Tracem byste byli skvělej pár. Zkus to s nim a MĚ NECH LASKAVĚ NA POKOJI!“ a s tímhle jsem mrsknul telefonem o zeď, až se roztříštil na tři kusy.
No, stejně jsem si chtěl koupit novej, teď mám alespoň pořádnej důvod.
Vyndal jsem z těch trosek SIMku a vyrazil jsem k autu.. Kolikrát ještě dneska půjdu domů a zpátky?
„Buď doma…buď doma…“brblal jsem po cestě. Skoro jak nějaký zaklínadlo.
Zastavil jsem u jeho baráku (málem už jsem z auta skákal za jízdy) a hrnul se ke dveřím, které, ještě než jsem k nim došel, otevřel Rileyho táta.
„Vypal, Scotte.“
„Ne. Uhni mi z cesty. Musim s nim mluvit.“
„kdepak! Udělal jsi z něj buznu!“ a než jsem stačil vzpamatovat, takovou mi ji plácnul, až sem sednnul. Dostal jsem takovej vztek. Stoupnul jsem si a zavrčel mu do obličeje. „Uhni mi. Já tě nechci praštit, páč by ses složil jak domeček z karet. Tak laskavě do prdele odstup od těch zasranejch dveří.“
„Udělal mi ze syna buznu!“
„On byl GAY vždyky, zaostalče!“
„Tati.“ozvalo se za nim unaveně. „tak toho vola pusť.“ Styles sebou vydešeně škubnul a uhnul.
„Ri-“
„Drž hubu, teď budu mluvit já. A až u mě v pokoji.“ Následoval jsem ho do jeho pokoje, kde to teď vypadalo úplně jinak. Stěny byly bílé, ne modré jako posledně. Nábytek byl rozmístěn taky jinak – aby zabíral co nejméně místa. Nikde se nic neválelo.
„Vypadá to tu jinak.“
„Já tě sem nevzal, abys mi koukal na pokoj.“zavrčel a sedl si na kolečkovou židli.
„Necháš mě ti něco vysvětlit?“
„Ne. Jen mi furt lžeš. Já tě udobřil s tvým tátou, dělal jsem pro tebe, co se dalo, ale ty ses ke mně zachoval takhle?! Vymrdával si se mnou tak, jako ostatní vymrdávali s tebou!“
„Drž hubu, spratku!“zařval jsem na něj, až se přikrčil.
„Běž.“
„Ne.“
„Běž!“vyskočil z tý židle, ale podjely mu nohy. Hupsnul jsem k němu a chytil ho. A pak, aniž bych se ho na něco ptal, začal jsem ho líbat. Chvíli sebou škubal, ale pak mě jen trochu odstrčil a já spatřil, jak mu tečou slzy po tvářích.
„nenávidím tě.“špitnul. Slíbal jsem mu ty slzy. „Já to vím. Nemusíš mě milovat, jen chci, abys věděl, že já tebe miluju.“
„Tak proč si s ním spal? A i s Tracem? Nejsem blbej, vím to.“
„Já nevím. A hrozně moc mě to mrzí.“ Zvednul jsem ho ze země a položil ho na postel.
„Já jsem pro nás něco koupil… chtěl jsem se ti s tím pochlubit, ale když jsem přišel domů, byl tam Christian i Trace. A tys byl nahej na pohovce, svázanej a spal si. A mě bylo jasný, že tě tam nepřipoutali, aby měli jistotu, že budeš ležet a pořádně odpočívat.“
Pevně jsem ho objal, skoro jsem ho zamáčkl do matrace. „A cos nám koupil?“
„Je to v tý malý komodě, vedle psacího stolu.“řekl mi. Šel jsem pro to a když jsem se otočil, Riley už měl na sobě jen boxerky.
„Rodiče jsou doma.“upozornil jsem ho.
„Já vim. Chci, aby věděli, že ty si ze mě teplouše neudělal.“
Zvedl jsem do vzduchu ty věci. „Tohle ty fakt chceš? Roubík? Pouta?“
„To není pro mě, hlupáčku.“konečně se na jeho tváři objevil náznak úsměvu.
„Ale..ale já nejsem recesivní.“
„nemusíš bejt. Já tu pozici mám rád, nenechal bych ti ji.“zasmál se a když jsem přišel až k němu, povalil mě a přicvakl mi ruce k čelu postele. A pak mi nasadil roubík. Vykulil jsem oči, ale on mě jen pohladil po tváři. „Aspoň neřekneš nic nepatřičnýho. A oba víme, že se neumíš ztišit.“ Pak mi stáhnul kalhoty i boxerkama ke kolenům a nasedl si na mě.Oba jsme přivřeli oči.
„Můžu?“podíval se na mě.
A to kurva chceš, abych ti něco řekl s roubíkem v držce?
Přikývl jsem a on začal vysedávat. Předklonil se, zapřel se mi o ramena a když se blížil ke konci, sjel mi zaťatýma rukama až k podbříšku, takže mě uplně krásně podrápal. Oba jsme se prohli v zádech a vyvrcholili. Není snad nutné zmiňovat, že on si musel pomoct sám, když já měl ruce mimo provoz.
Pak se svalil vedle mě a sundal mi roubík.
„Chtěl jsi mi něco říct?“
„Jo. Já se za všecko hrozně omlouvám. Opravdu. Nevím, co to do mě vjelo, proč jsem se choval jako kretén…“
„Lhal jsi mi.“
„Jo, lhal, hrozně mě to mrzí.“
„Kdybys mi řekl pravdu, tím spíš bych to přijal. Nemuselo to zajít tak daleko..“
Riley, ani nevíš.. ta moje jedna velká lež o deseti tvářích.
Ani si je všecky teď nevybavím….
„A taky jsem našel dva způsoby jak tě zaručeně ztratit.“
„Dva? Povídej..“
„Zaprvé, lhát ti.“začal jsem.
„A ten druhý?“podíval se na mě.
„Když mě odpoutáš, řeknu ti to.“mrknul jsem na něj. Tak to udělal.
„Tak povídej.“pobídl mě, když jsem si natahoval kalhoty a on se oblíkal.
„Zadruhé, milovat tě tak moc, až tě to zraňuje.“ Skočil po mě a začal mě líbat. „Miluj mě tak moc, jak jen můžeš. Ať to klidně bolí, ale už mi prosím tě nelži.“
Zastavil jsem u jeho baráku (málem už jsem z auta skákal za jízdy) a hrnul se ke dveřím, které, ještě než jsem k nim došel, otevřel Rileyho táta.
„Vypal, Scotte.“
„Ne. Uhni mi z cesty. Musim s nim mluvit.“
„kdepak! Udělal jsi z něj buznu!“ a než jsem stačil vzpamatovat, takovou mi ji plácnul, až sem sednnul. Dostal jsem takovej vztek. Stoupnul jsem si a zavrčel mu do obličeje. „Uhni mi. Já tě nechci praštit, páč by ses složil jak domeček z karet. Tak laskavě do prdele odstup od těch zasranejch dveří.“
„Udělal mi ze syna buznu!“
„On byl GAY vždyky, zaostalče!“
„Tati.“ozvalo se za nim unaveně. „tak toho vola pusť.“ Styles sebou vydešeně škubnul a uhnul.
„Ri-“
„Drž hubu, teď budu mluvit já. A až u mě v pokoji.“ Následoval jsem ho do jeho pokoje, kde to teď vypadalo úplně jinak. Stěny byly bílé, ne modré jako posledně. Nábytek byl rozmístěn taky jinak – aby zabíral co nejméně místa. Nikde se nic neválelo.
„Vypadá to tu jinak.“
„Já tě sem nevzal, abys mi koukal na pokoj.“zavrčel a sedl si na kolečkovou židli.
„Necháš mě ti něco vysvětlit?“
„Ne. Jen mi furt lžeš. Já tě udobřil s tvým tátou, dělal jsem pro tebe, co se dalo, ale ty ses ke mně zachoval takhle?! Vymrdával si se mnou tak, jako ostatní vymrdávali s tebou!“
„Drž hubu, spratku!“zařval jsem na něj, až se přikrčil.
„Běž.“
„Ne.“
„Běž!“vyskočil z tý židle, ale podjely mu nohy. Hupsnul jsem k němu a chytil ho. A pak, aniž bych se ho na něco ptal, začal jsem ho líbat. Chvíli sebou škubal, ale pak mě jen trochu odstrčil a já spatřil, jak mu tečou slzy po tvářích.
„nenávidím tě.“špitnul. Slíbal jsem mu ty slzy. „Já to vím. Nemusíš mě milovat, jen chci, abys věděl, že já tebe miluju.“
„Tak proč si s ním spal? A i s Tracem? Nejsem blbej, vím to.“
„Já nevím. A hrozně moc mě to mrzí.“ Zvednul jsem ho ze země a položil ho na postel.
„Já jsem pro nás něco koupil… chtěl jsem se ti s tím pochlubit, ale když jsem přišel domů, byl tam Christian i Trace. A tys byl nahej na pohovce, svázanej a spal si. A mě bylo jasný, že tě tam nepřipoutali, aby měli jistotu, že budeš ležet a pořádně odpočívat.“
Pevně jsem ho objal, skoro jsem ho zamáčkl do matrace. „A cos nám koupil?“
„Je to v tý malý komodě, vedle psacího stolu.“řekl mi. Šel jsem pro to a když jsem se otočil, Riley už měl na sobě jen boxerky.
„Rodiče jsou doma.“upozornil jsem ho.
„Já vim. Chci, aby věděli, že ty si ze mě teplouše neudělal.“
Zvedl jsem do vzduchu ty věci. „Tohle ty fakt chceš? Roubík? Pouta?“
„To není pro mě, hlupáčku.“konečně se na jeho tváři objevil náznak úsměvu.
„Ale..ale já nejsem recesivní.“
„nemusíš bejt. Já tu pozici mám rád, nenechal bych ti ji.“zasmál se a když jsem přišel až k němu, povalil mě a přicvakl mi ruce k čelu postele. A pak mi nasadil roubík. Vykulil jsem oči, ale on mě jen pohladil po tváři. „Aspoň neřekneš nic nepatřičnýho. A oba víme, že se neumíš ztišit.“ Pak mi stáhnul kalhoty i boxerkama ke kolenům a nasedl si na mě.Oba jsme přivřeli oči.
„Můžu?“podíval se na mě.
A to kurva chceš, abych ti něco řekl s roubíkem v držce?
Přikývl jsem a on začal vysedávat. Předklonil se, zapřel se mi o ramena a když se blížil ke konci, sjel mi zaťatýma rukama až k podbříšku, takže mě uplně krásně podrápal. Oba jsme se prohli v zádech a vyvrcholili. Není snad nutné zmiňovat, že on si musel pomoct sám, když já měl ruce mimo provoz.
Pak se svalil vedle mě a sundal mi roubík.
„Chtěl jsi mi něco říct?“
„Jo. Já se za všecko hrozně omlouvám. Opravdu. Nevím, co to do mě vjelo, proč jsem se choval jako kretén…“
„Lhal jsi mi.“
„Jo, lhal, hrozně mě to mrzí.“
„Kdybys mi řekl pravdu, tím spíš bych to přijal. Nemuselo to zajít tak daleko..“
Riley, ani nevíš.. ta moje jedna velká lež o deseti tvářích.
Ani si je všecky teď nevybavím….
„A taky jsem našel dva způsoby jak tě zaručeně ztratit.“
„Dva? Povídej..“
„Zaprvé, lhát ti.“začal jsem.
„A ten druhý?“podíval se na mě.
„Když mě odpoutáš, řeknu ti to.“mrknul jsem na něj. Tak to udělal.
„Tak povídej.“pobídl mě, když jsem si natahoval kalhoty a on se oblíkal.
„Zadruhé, milovat tě tak moc, až tě to zraňuje.“ Skočil po mě a začal mě líbat. „Miluj mě tak moc, jak jen můžeš. Ať to klidně bolí, ale už mi prosím tě nelži.“
SIX MONTHS LATER:
„A myslíš, že to je dobrej nápad? Teď budu mít zápočty a tak. Nestihnem to.“
„Tak to o týden posuneme. Hele, ty letenky projdou příští měsíc a já je nechci pak jen zahodit.“stiskl jsem mu ruku. Zrovna jsme šli od našich a řešili jsme jeho dárek, co ode mě před čtyřma měsícema dostal. Furt básnil o Riu a teď, když bychom tam oba mohli, tak zas něco vymejšlí.
„hele.“drcnul do mě. Naproti nám šel Christian s Tracem po boku. Asi dal na moji radu a dal se s ním dohromady. Až v ten moment mi přišlo, že je všechno tak, jak má být.
„Tak to o týden posuneme. Hele, ty letenky projdou příští měsíc a já je nechci pak jen zahodit.“stiskl jsem mu ruku. Zrovna jsme šli od našich a řešili jsme jeho dárek, co ode mě před čtyřma měsícema dostal. Furt básnil o Riu a teď, když bychom tam oba mohli, tak zas něco vymejšlí.
„hele.“drcnul do mě. Naproti nám šel Christian s Tracem po boku. Asi dal na moji radu a dal se s ním dohromady. Až v ten moment mi přišlo, že je všechno tak, jak má být.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář