2. Kapitola
15. 6. 2013
Když jsem byla schopná otevřít oči, zjistila jsem, že sedím přímo na silnici. Rychle jsem vyskočila na nohy a těsně nad hlavou mi proletělo…. Auto?!
Rozhlédla jsem se kolem po Lil. Seděla na chodníku a koukala na sebe. A já se na plný pecky rozesmála. Měla na sobě kanárkově žluté šaty sotva pod zadek, pod nima fialové punčochy a žluté boty na klínku. Šaty měly u pasu obrovskou mašli, že za ní skoro Lil nebyla vidět. Moje ošacení bylo značně lepší, jen z té barevné kombinace jsem málem umřela….
hráškově zelené šaty ke kolenům a jako boty růžové kožené kozačky pod kolena, s otevřenou špičkou. Kolem krku růžový šátek.
„Vypadáme jako kdybychom utekli z cirkusu.“
„Tady tak ale vypadaj všici,“poukázala jsem na lidi kolem. A pak jsem se k těm lidem vydala. „Dobrý den,“začala jsem slušně.
„Excuse moi?“podívala se na mě jedna paní fakt hnusně. „Tu ne parles pas francais?“
„Mais si, mais…“ ze zděšením jsem se podívala na Lilith, která se na mě soucitně dívala.
„Tady není moc lidí, co umí vašim jazykem.“ozvalo se za mnou. Byl tam chlápek, tak něco kolem čtyřiceti, neskutečněj fešák.
„Jsem Perseus.“podal mi ruku. V ten moment mě předběhla Lil a potřásla si s ním ona. „Já jsem Lilith Nowersová.“
„Těší mě,“usmál se tak krásně, že jsme málem obě sedly na zadek.
„A já Dex.“
„Dex?“přimhouřil oči. Já věděla, že mi tohle neprojde, tak jsem vyklopila svoje celý jméno. „Dee Xavierová. Zkráceně Dex.“
„Já jsem zkráceně Lil,“vtírala se Lilith a já jí div nevypíchla oči, jen aby se na něj nekoukala.
„Moc rád vás poznávám, krásné cizinky.“
„Ahhhhh,“zaskučela vedle mě Lil.
„Se z toho neudělej.“prskla jsem na ni. Pak jsem se podívala zpátky na Persea. „Jaktože tady mluví všichni francouzsky? Vždyť támhle je Big Ben, tady jsme v Anglii.“
„jsme pod vládou madame Éve.“vysvětlil Perseus. „Nuže, teď vás zavedu za Valentýnem.“
V ten moment ze mě veškerá láska vyprchala. Chlap, co se jmenuje Perseus, to je dost divný samo o sobě. A teď nás vede k někomu s tak blbym jménem jako je Valentýn? Tak to těžko, ten nás někde zabije a vnitřnosti rozprodá na černým trhu.
Nicméně, lilith ho slepě následovala a já bych se bez ní domů asi nedostala, takže jsem šla za nima.
Valentýn byl… holka. Valentine. Byla tak ve stejném věku jako my, řekla bych. Jakmile jsme se představily, začala mluvit. A mluvila a mluvila a mluvila. Ne, že by mi to vadilo, v podstatě jsem se dozvěděla vše potřebné. Že: Je tohle hra; že nás čeká ještě minimálně šest stanovišť; že cílem každého stanoviště je zařídit perfektní Valentýn pro nás obě. Pokud na posledním stanovišti neuspějeme, budeme tam tak dlouho, dokud se nám to nepodaří.
„A to je jako Valentýn pořád dokola?“
„Ne, jakmile se zaseknete, dny jdou normálně.“usmála se. „Je hodně brzo a tohle asi není stanoviště po kterém vás vratí zpátky, tak si běžte lehnout nebo něco, ať ten čas nějak zabijete.“
„Kolik je?“podívala se Lilith na Persea. „Deset. Přehazování je většinou v osm.“
Lilith se na něj zase usmála a on jí úsměv vrátil. „Tak hele, vy hrdlice, Perseus je můj snoubenec.“zamručela Valentine. Lilithin úsměv se vytratil a barva z jejích tváří jakbysmet. Tos to nemohla nějak zaonačit, Valentine?!
„Snoubenec?“zeptala se Lilith a zněla, jako by nemohla dostat vzduch do plic. „Vždyť vypadáte jako otec a dcera.“
„No jasně, ale Valentine se tady zničeho nic objevila, začala se držet v mojí přítomnosti a zásnuby bylo nejlepší řešení pro nás oba. Nemilujeme se, to ne. Ale prostě je to tak lepší.“
„Proč?“
„Peseus je Don Juan, Casanova, jak chcete. Prostě proutník…“
„Ale zásnuby mu tím naruší pověst, ne? ‚Kloflas‘ ho.“podívala jsem se na Valentine.
„Pořád lepší, když budou myslet, že ho některá konečně klofla, než když budou myslet, že někde nějakou ženskou zbouchnul, nevzal si ji a teď tady má svoji dceru. Chápete, ne?“
Bylo to složité, ale ano, Valentine. Pochopily jsme to.
„jdu si lehnout.“zamumlala Lilith. Už bylo na sto procent jasný, že tohle nebude perfektní Valentýn.
„Jasně.“kývla jsem hlavou. Zmizela v jednom pokoji a já se usadila do obrovského koženého křesla.
„Mluv. Jak to tady vlastně chodí?“
Po dvou hodinách jsem věděla všechno. Lil najednou přiběhla z pokoje a v ruce držela růžovou obálku.
Vytrhla jsem jí to z ruky. „Četlas to?“
„ne. Čti.“
Vyndala jsem z obálky hnnusně růžový papír a začala číst nahlas. „Takže musím uznat, že jste se o chodu hry dozvěděly velmi rychle. Valentine si zaslouží odměnu.“
Valentine se rozzářily oči. Pokračovala jsem ve čtení. „Ale vás dvě už čekají jen dvě stanoviště . být vámi, slažil bych se. Na tom druhém a posledním stanovišti byste se totiž nemuseli dožít patnáctého února. Hodně štěstí. Mr X.“
Podívala jsem se na Lil, která se vyděšeně dívala na mě. Pak jsem se podívala na Valentine, která visela Perseovi na krku a smála se. „Pojedu domů! Chápete to?!“ Lil se podívala na stoleček za námi a podala Valentine růžovou obálku, na které bylo její jméno.
„moje jízdenka domů.“zašeptala šťastně. Jenže jakmile obálku otevřela, šly jsme s Lil obě do kolen a řvaly jak prorvané. Z obálky vyšlehly plameny a jako provazy se omotaly kolem Valentine. Nekřičela, ale pořád se tvářila šťastně. Za to já už nemohla popadnout dech a jen jsem sípala, všechen hlas jsem vykřičela, když jsem pozorovala, jak z Valentinina obličeje postupně mizí kůže a následně i svalovina. Nakonec ji to změnilo jen na prach.
Perseus stál na místě jako přikovaný a z koutku oka mu začal téct slza. „Jsem jen loutka ve hře toho zasranýho pana X. Ale stejně, chci s vámi jít do jiného stanoviště.“
„A přežiješ to?“zajímala jsem se.
„nevím. Třeba ne. Ale všecko to bude lepší, než žít tady, teď už navíc bez Valentine. Zabil ji. Bude pykat.“
Mně i Lil bylo jasné, že do ní byl zamilovaný. A nakonec jsme se taky rozbrečely.
Na zdi se objevil krásně modrý kruh světla. Perseus k němu automaticky přiskočil. „Uvidíme se na druhé straně, krásné cizinky.“ A s tímhle vstoupil do portálu.
Chtěla jsem vyrazit taky, ale Lil mě zadržela. „Počkej, vezmeme její pozůstatky na to jiné místo.“
„To je dobrý nápad.“
Smetly jsme její prach do vázičky a vzaly ho. Průchod portálem byl asi jako být v jezeru CO₂ . Nemohla jsem dýchat a ani Lilith nevypadala, že by měla dostatek kyslíku. A když už jsem myslela, že půjdu k zemi a neprobudím se, ocitla jsem se.. ve vodě. Podívala jsem se na Lil, co byla vedle mě, jeslti je v pořádku. A pak před sebe. A koukala jsem přímo do očí někomu s kopím a měčem. Hlasitě jsem polkla a pak už opravdu omdlela.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář